Na hraně temnoty

Na hraně temnoty, v originále Edge of Darkness, vypadal od počátku jako velmi nadějný projekt, ve kterém se na plátně měli objevit dva klasici filmového světa, Mel Gibson a Robert De Niro. Druhý jmenovaný bohužel po neshodách při natáčení projekt opustil, a tak se z potenciální události roku stal pouze klasický thriller o pomstě. Gibsonovi, ztvárňující detektiva Cravena, zabili přímo před domem jeho dceru Emmu, jež pracovala jako jaderná vědkyně pro tajnou organizaci. No a co by to bylo za film o pomstě, aby se Gibson nerozhodl, že vypátrá příčinu její smrti na vlastní pěst. A jak už to tak většinou bývá, zaplete se do daleko většího komplotu, než by očekával. A jako film to dopadlo celkem dobře. Melu Gibsonovi totiž toho drsného truchlícího detektiva s bouchačkou prostě věříte. I když už má věk a pár let nic nenatočil, stále je to ten starý bard, kterého byste nechtěli potkat v noci.

Prakticky celou první půlku trpí tento thriller jedním celkem důležitým faktorem, je moc ukecaný. Oscarový scénárista „Skryté Identity“, William Monahan, je zkrátka na snímku znát. Mel truchlí, Mel vyšetřuje, ale když vám hladinu adrenalinu v krvi zvýší jen rutinní dialog mezi otcem zavražděné a majitelem tajné společnosti, je něco špatně. Tímto neduhem ovšem trpí film jen částečně, v druhé polovině výrazně přidává na plynu a servíruje nám velmi solidní detektivní příběh, ve kterém dojde na přestřelky, bitky a šokující zvraty. Režisér Martin Campbell kdysi dávno natočil Zorra a nedávno Casino Royale a rozhodně není žádným průměrným rutinérem, který by film odtočil za pár dní. Jakýkoliv náznak akční scény je proto naprostou lahůdkou. Je třeba zmínit například parádní automobilovou scénu. Z jeho strany se jinak dočkáte slušné kamery i zvládnutého střihu, zkrátka čisté režisérské práce.

Z herců by bylo dobré připomenout britského hromotluka Raye Winstona, který nahradil zmiňovaného Roberta De Nira v roli najatého zametače stop. Je vidět, že se počítalo s De Nirem, a tak jde o poměrně velkou roli a je nutno říci, že Winstone ji zvládl na jedničku.

V závěru ovšem scénárista klopýtne podruhé. Má rozehranou velmi inteligentní zápletku, kterou ovšem vzápětí zamete pod koberec. Jako by nevěděl co dál, a tak se prostě spolehne na Melovi akční zkušenosti a nechá všechno vystřílet. Celou hodinu a půl se „Na hraně temnoty“ tváří jako seriózní thriller s jemným nádechem justice a politiky, aby vzápětí zabředl do běžné „revenge story“. Závěr je sice perfektně natočený a rozhodně potěší všechny Gibsonovi fanoušky, zvlášť z dob Odplat a Smrtonosných zbraní, ale stále se nemohu zbavit dojmu, že ten film měl na víc.

„Na hraně temnoty“ je povedená detektivka ze staré školy, trochu ve stylu 70. let, která byla tímto žánrem jen přeplněna. Režisérsky jde o vynikajicí práci, ke které ještě přispěl svým charismatem Mel Gibson. Jen škoda, že si scénárista vybral slabší chvilku.

7/10