Kapitola čtvrtá

Milý deníčku,

dneska jsem provedla revoluční zjištění. Začalo to ráno v koupelně, kde jsem ke své hrůze zjistila, že se mi přes noc zbláznily hormony a vedle nosu mám něco, kvůli čemu se ve třinácti ruší rande. Když jsme na sebe poté vycenila zuby s novými průsvitnými rovnátky, přenesla jsem se zpátky do puberty. Myslela jsem si: „Fajn, někdo si to odbude ve čtrnácti, mě k tomu byl evidentně vyhrazen věk dospělých. O to horší byl můj následný objev, že se mi snad tvoří něco jako celulitida?! Kde je spravedlnost, vztekala jsem se! Se skutečností, že se fyzicky vracím do raných nácti-let jsem se ochotná na čas smířit, ale že se do toho promítají typické symptomy dospělosti mě absolutně odrovnalo. Rozhodla jsem se pro radikální opatření. Za prvé jsem si u kosmetičky přeobjednala na dřívější termín a za druhé jsem se na radu přítele Googla rozhodla pro jisté vyhlazovací masáže, které zabrání případnému vzniku celulitidy. Díky těmto opatřením jsem se cítila hned o 100% lépe až do momentu, kdy mi bylo sděleno, že cena za jednu masáž („K perfektnímu účinku doporučujeme tři a více sezení.“) stojí polovinu mého platu.

A tady se promítá další bod toho náctiletého-dospělého trendu. Maminka mi akce podobné oněm masážím už nesponzoruje, ale vlastní výdělečné aktivity na to nestačí. (pokud bych to nechtěla skombinovat s destrukční dietou nebo absencí nákupu bot, brrrr…!) Když jsem se naprosto zdrcená svěřila svým kamarádkám, zjistila jsem že se toto prokletí opakuje skoro u všech osmnáctiletých. „Na noční směnu v Macdonaldu jsem dost stará, ale na návrat z diskotéky ve tři ráno ne.“, nebo: „Hlídání sourozenců přes víkend zvládnu, jsem přece velká holka, ale víkend s kamarády na Orlíku budeme muset probrat, přeci jen jsem ještě mladá.“ Vlastně to za nás hezky shrnula Britney Spears v pár let starém hitu: I´m not a girl, not yet a woman, ale ta měla v té době už silikonové poprsí a pár milionů na kontě, tak nechápu na co si stěžovala...